Život a tvorba Zuzany Růžičkové

Zuzana Růžičková se narodila 14. ledna 1927 v Plzni, již od dvou let navštěvuje se svou babičkou koncerty Sdružení komorní hudby a Plzeňské filharmonie.

Začíná hrát na klavír u Marie Šaškové-Provazníkové, která ji dává soukromé hodiny a poprvé ji seznamuje i se zvukem cembala.

Z rasových důvodů je vyloučena z gymnázia v Plzni, se svojí sestřenicí Dagmar je pak v roce 1941 nucena doručovat židovským rodinám oznámení o jejich deportaci do Terezína.

V roce 1942 musí sama se svou rodinou do Terezína odejít, zde se setkává například s Karlem Bermanem, Karlem Ančerlem nebo Gideonem Kleinem, který ji vyučuje hudební harmonii.

Mezi lety 1943 a 1945 postupně prochází koncentračními tábory v Osvětimi, Hamburku a Bergen-Belsenu, kde ztrácí svého otce a další členy své rodiny. Na levou paži je jí vytetované číslo 73289.

Kvůli tvrdé práci ve vyhlazovacích táborech měla zničené ruce, přesto se však v září 1945 vrací do hudební školy, kde na klavír dochází k řediteli Bohdanu Gsölhoferovi.

skládá přijímací zkoušky na AMU, kde studuje klavír u prof. Albína Šímy a posléze u prof. Františka Raucha. Během studií doprovází studenty z violoncellové třídy profesora Karla Pravoslava Sádla. Kromě toho se věnuje také hře na varhany.

jako nepovinný předmět si na AMU vybírá cembalo u prof. Oldřicha Kredby. Na svém prvním cembalovém recitálu, který se uskutečnil 8. listopadu 1949, hraje skladby J. S. Bacha, D. Scarlattiho, X. F. Duška, J. P. Rameaua a H. Purcella.

Zuzana Růžičková má 23. dubna na AMU svůj absolventský koncert. Na vysoké škole začíná na podzim vyučovat obligátní klavír, mezi její první žáky patří i skladatel Viktor Kalabis.

Vítězí na prestižní Mezinárodní hudební soutěži ARD v Mnichově, po které získává stipendium v Paříží a absolvuje tříměsíční stáž v Paříži u Marguerite Roesgen-Champion. V tomto roce začíná její mezinárodně úspěšná cembalová kariéra.

V roce 1958 v Československu premiéruje cembalový koncert Bohuslava Martinů za doprovodu Symfonického orchestru Československého rozhlasu Praha, který řídí Václav Jiráček.

Získává Grand Prix du disque de l´Académie Charles-Cros za nahrávku Koncertu pro cembalo Jiřího Antonína Bendy. V tomto roce také začíná její spolupráce s houslistou Josefem Sukem.

Probíhá první ročník cembalových mistrovských kurzů při Festwochen v Curychu, Zuzana Růžičková vyučuje také ve Stuttgartu, Krakově, Budapešti, Rize a Tokiu. Mezi její studenty patří například Jaroslav Tůma, Giedré Lukšaité-Mrázková, Anikó Horváth, Borbála Dobozy, Sylvia Georgieva, Václav Luks, Monika Knoblochová nebo Mahan Esfahani.

Premiéruje Koncert pro cembalo a smyčce, op. 42 Viktora Kalabise v Curychu s orchestrem Camerata Zürich pod vedením dirigenta Rato Tschuppa.

Od roku 1979 do roku 1990 působí jako sólistka České filharmonie.

V roce 1989 se po 17. listopadu účastní protestů proti vládě, například stávek na AMU a v České filharmonii.

Je jí udělen francouzský titul Rytíře umění a literatury, ve stejném roce přebírá i české státní vyznamenání.

V roce 2006 umírá její manžel Viktor Kalabis. Zuzana Růžičková přestává veřejně vystupovat a vyučuje již jen soukromě. Působí jako viceprezidentka v Mezinárodním soutěžním výboru Pražského jara a v poradních radách České společnosti pro komorní hudbu a Mezinárodní soutěže Concertino Praga.