Židovskou rodinu Zuzany Růžičkové připomínají v Plzni nové Kameny zmizelých

Památku rodiny světově proslulé cembalistky Zuzany Růžičkové v její rodné Plzni nově připomínají kameny zmizelých (Stolpersteine), které do ulic města symbolicky navracejí jména a důstojnost členů její rodiny. Pokládání kamenů se uskutečnilo 15. dubna 2026 – v den, kdy si připomínáme také osvobození koncentračního tábora Bergen-Belsen (1945), kterým sama Zuzana Růžičková na konci války prošla.

Růžičková odjela do transportu necelé dva týdny po svých patnáctinách a během války prošla tábory v Terezíně, Osvětimi a Bergen-Belsenu. V koncentračních táborech zahynul otec Růžičkové, její prarodiče, teta se strýcem, bratranec i sestřenice. Konce války se dočkaly pouze Zuzana a její matka Leopoldina. Nově položené kameny na třech místech Plzně připomínají jejího otce Jaroslava, dědečka Jindřicha a babičku Pavlu, strýce Karla a tetu Kamilu i další členy rodiny – bratrance Miloše a sestřenici Dagmar.

„Každý pamětní kámen, který bude v rámci projektu Stolpersteine Plzeň 2026 položen, je konkrétním připomenutím zmařeného lidského života. Kameny zmizelých vracejí příběh i důstojnost těm, kteří byli vytrženi ze svých domovů i z každodenního života. A zároveň se stávají mementem, abychom již nikdy nepřipustili, že nenávist či předsudky převážily nad lidskostí,“ uvedla radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče Eliška Bartáková.

Slavnostního pokládání kamenů se zúčastnil také starosta třetího plzeňského obvodu David Procházka a předseda Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, Aleš Březina, který přečetl úryvky z pamětí Zuzany Růžičkové a krátce o jejím osudu promluvil:

„Ona se přitom Židovkou stala až kvůli Hitlerovi – do té doby byli asimilovaná rodina, která žila normálním životem jako ostatní české obyvatelstvo. Byla to rodina, která se považovala vyloženě za rodinu českou, otec byl členem Sokola, byli součástí plzeňského kulturního života. […] Tu zkušenost ale považovala pouze za jednu ze zkušeností svého života. Nechtěla být redukována jen na několik let holokaustu a na osud židovského národa. Pro ni bylo zásadní, že směla dělat hudbu, že mohla natáčet Bachovské komplety. Říkala, že by byla nerada, kdyby to, co způsobil Hitler, mělo zastínit to, co ona více než 50 let života po válce tvořila.“

Plzeň se již nyní připravuje na rok 2027, kdy si připomeneme 100. výročí narození této výjimečné umělkyně (14. ledna 1927). Její památku dosud připomíná pamětní deska na plzeňské konzervatoři, kde v letech 1945–1947 studovala. Plzeňská filharmonie plánuje zařadit do festivalu Smetanovské dny koncert věnovaný jejímu odkazu. Zároveň již také vznikají plány na založení festivalu nesoucího jméno Zuzany Růžičkové, který by ve spolupráci Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, města Plzeň, místní židovské obce a biskupství připomněl její odkaz a věnoval se staré i moderní hudbě.